V sobotu 7. května proběhla unikátní exkurze podzemí dolu Amerika.

Prohlídka trvala zhruba 2,5 hodiny a prošli jsme cca 6km chodeb dolů Malá a Velká Amerika, Mexiko a Kanada.

Účastníci přitom od průvodce vyslechli fundovaný výklad, plný zajímavostí, jež nejsou běžně známé.

Vzhledem k velkému zájmu, o prázdninách, bude uskutečněna exkurze ještě jedna.

Vápencové lomy s průzračnými jezírky v Českém krasu

Amerika je název pro soustavu dnes již opuštěných jámových vápencových lomů, nacházejících se u obce Mořina v chráněné krajinné oblasti Český kras, nedaleko hradu Karlštejn. K nejznámějším patří lomy Velká Amerika, Malá Amerika, Kanada a Mexiko s nádhernými jezírky, podzemními těžebními štolami a jeskyněmi. Místo je natolik působivé a atraktivní, že se stalo kulisou nejednoho filmu či pohádky.

Pro zájemce o prohlídku důlních šachet, v sobotu 7. května 2022 proběhla exkurze podzemí vápencových lomů Mořina. Prohlídka byla možná pouze po domluvě se spolkem HAGEN Mořina. Délka prohlídky byla zhruba 2,5 hodiny a prošli jsme cca 6 km chodeb podzemních štol a jeskyní Malá a Velká Amerika, Mexiko a Kanada. Protože jsme vstupovali do objektu se zvláštním režimem, musela každá osoba mít po celou dobu pobytu na hlavě ochrannou přilbu, dále turistickou pevnou obuv a teplé oblečení, neboť teplota v dole je pouhých 12 stupňů celsia a bylo zakázáno zhasínat osobní světlo, tedy vlastní baterku, kterou byl každý vybaven. Ve stovkách metrů zpřístupněných chodeb byla shromážděna řada unikátních exponátů, důlní vozíky, nakladače, lampy, vrtací zařízení, sklad střeliva či hornická odpočívárna. Průvodkyně byla skvělá, působivě dokázala povídat o původu lomů, jejich působení v současnosti a spoustu zajímavostí, které se vám nyní pokusím přetlumočit. Po ukončení prohlídky nás musela průvodkyně zkontrolovat, zda všechny osoby opustily podzemní prostor, neboť jak zmíním později se tu dějí prapodivné věci 😊. První zmínky o dobývání vápence v Českém krasu pocházejí z roku 1320, kdy český král Jan Lucemburský udělil milové právo k pálení vápna. Hlavní rozmach však přišel až s rozvojem vysokopecního hutnictví. V polovině 19. stol. již byla dopravována železná ruda z dolu v Nučicích k Vojtěšské huti na Kladně po malodráze. V roce 1900 byla železniční vlečka přivedena i do oblasti Mořiny, kde by byly těženy čisté vysokoprocentní koněpruské a slivenecké vápence. Výběrovou těžbou pouze nejčistších vápenců vznikly úzké a hluboké lomy kaňonovitého tvaru. Po těžbě se v lomech dochovaly dlouhé systémy těžebních a průzkumných podzemních chodeb (štol). Nejstarší písemný doklad povolující kutací práce v okolí Mořiny pochází z roku 1890. Právo bylo uděleno Gottfriedovi Bächerovi. Hned v následujícím roce 1891 byla zahájena těžba. Za dalších 7 let, roku 1898, toto právo pan Bächer prodal Pražské Železářské společnosti. Na Velké Americe se těžilo až do roku 1963, kdy se zřítila špatně založená jihovýchodní stěna. Náklady na nové zabezpečení lomu se ukázaly příliš vysoké, a tak se těžba přesunula do nedalekého lomu Na Čeřince. Lomy Amerika se již brzy po ukončení těžby v 60. letech 20. století staly oblíbeným cílem trampů, nudistů a speleologů. Neoficiální rekreační aktivity se ale z mnoha důvodů nesetkávaly s pochopením úřadů, byl poškozován majetek těžebního podniku, docházelo ke smrtelným úrazům, konfliktům s báňským zákonem, zájmy ochrany přírody (například zimovišť netopýrů) a z politických důvodů. Až do počátku 90. let probíhaly policejní zátahy zaměřené proti návštěvníkům lomů. I dnes jsou zde instalovány výstražné tabule se zákazem vstupu do lomů pod pokutou až 15.000 Kč. Nicméně i přes tato upozornění lidé zákaz ignorují a chodívají se do lomů koupat. Lom Velká Amerika - dříve nazývaný lom Východ - též přezdívaný jako český Grand Canyon, je nejhezčí a největší ze soustavy lomů Amerika o rozloze cca 750 x 150 metrů a hloubkou 67 až 80 metrů. Na dně lomu nádherné jezero s průzračně čistou vodou o hloubce až 21 metrů. V jezeře byl vysazen rak bahenní. Od konce 19. století se zde těžil kvalitní vápenec, který se využíval ve stavebnictví, hutnictví a cukrovarnictví. Těžbou docházelo k postupnému prohlubování lomu a drolivé stěny začaly hrozit sesuvem, ke kterému došlo v roce 1963. Báňský úřad tak těžbu v lomu zakázal. Podzemí lomu je protkané kilometry chodeb. Lom Malá Amerika - také nazýván jako lom Rešná, Nákladový lom či Školka, dosahující velikosti cca 150 x 70 metrů. Dno lomu je zatopené a u severní stěny je poloostrůvek. Nad poloostrůvkem je ve stěně tzv. Galerie - okno hlavní sběrné chodby, která je spojena svislou šachtou podzemní štoly. Lom Malá Amerika je druhým vápencovým lomem s průzračně čistou vodou. Jezero na jeho dně je nazýváno Rešenské a voda je v něm tak čistá, že tu dokonce žijí chránění raci. Koupání i vstup zakázán, stejně jako na Velké Americe. Ve stěnách lomu můžete pozorovat velké čtvercové otvory – jsou to právě bývalé důlní štoly. Ústí sem hlavní sběrná chodba 3. těžebního parta. V současné době jsou štoly významným zimovištěm netopýrů. S okolními lomy je propojen podzemními labyrinty štol. Lom Mexiko - též nazývaný jako Trestanecký lom, Deštivý lom či Schniloušák, dosahující 300 metrů délky, 100 metrů šířky a 80 metrů hloubky. Na dno lomu nikdy nesvítí slunce a je zde několik menších jezírek. V 50. letech 20. století lágr politických vězňů s nelidskými podmínkami. Mezi lety 1949 a 1953 jím prošlo na 2000 vězňů. Téměř všichni skončili po několika týdnech v zuboženém stavu v pankrácké nemocnici. Vězni, kteří tento „Český Mauthausen“ přežili, se sami složili a nechali u tohoto trestaneckého lomu vztyčit památník. Lom Kanada - do lomu Kanada pravděpodobně dříve ústila chodba z lomu Mexiko. Dnes slouží jako odkaliště pro areál výroby stavebních hmot. Lomy Malá a Velká Amerika se v minulosti staly oblíbeným místem i pro filmové společnosti. Natáčel se tu film Limonádový Joe nebo Akumulátor a pohádka Malá mořská víla. Lomy jsou také nejvýznamnější zimoviště netopýrů v středních Čechách. K lomům Amerika se vztahuje řada pověstí. Z vyprávění průvodkyně mě nejvíce zaujala pověst o fantomovi podzemí Hansi Hagenovi. Ten je v nejčastějších podáních nacistickým vojákem, jenž se do zdejších lomových štol ukryl při 2. světové válce před partyzány. Během přestřelky byl odpálen ruční granát, který Hagena v podzemní chodbě uvěznil. Hagen se ze zoufalství zastřelil a jeho duch se zde údajně dodnes neočekávaně zjevuje. V noci okrádá spící trampy o jídlo nebo vraždí. V jedné ze štol je umístěna traverza a gong, kdo na ni třikrát zabouchá a zavolá Hagene – vem si mě, musí se na stejné místo do roka vrátit, jinak zemře. Protože jsem žena zvídavá a jen tato pověst mě neuspokojila, zapátrala jsem také na internetu, kde jeden z trampů vypráví:

Lomy Amerika jsou opředené pověstmi o Hansi Hagenovi – vojákovi německého wehrmachtu, který se koncem druhé světové války schovával ve štolách lomů před spojeneckými vojsky. Odříznutý od světa se tu prý léta skrýval. Samota a tma ho dohnala k šílenství. Domovem mu měla být západní štola 3. patra poblíž lomu Malá Amerika. Pověstí a jejich variací je více, ale důležitým pojítkem je staré důlní zařízení – kovový gong, který dříve sloužil horníkům k zvukové signalizaci. Když po druhé světové válce horníci opustili lomy, začaly se historky šířit zejména mezi trampy. Kdo na tento gong zavěšený na křižovatce nad jezírkem 3x zazvonil, ve zdraví se z podzemí nevrátil. Originál signálního zařízení můžete stále najít ve nedalekém skanzenu Solvayových lomů. V jedné z nich dodnes visí část kolejnice, která v dobách těžby kamene ve zdejších lomech sloužila k vyhlašování poplachu údery na ni kovovým předmětem při sesuvu půdy či jiných štolových nebezpečích. Podle staré legendy je prý kolejnice dnes zvonem, přivolávajícím Hanse Hagena. Soudný a rozumný člověk se ani náhodou neodváží na ni zazvonit. Po celá desetiletí od přírodní katastrofy, kdy Hagen zůstal ve štole zasypán a po úniku odtud zešílel, se na ten jeskynní zvon odvážilo zazvonit jen několik málo lehkomyslných nerozvážlivců. Jedno mají bez výjimky všichni společné – nikdy se nikdo z nich už z těchto štol nevrátil. Zprávy o jejich tajemném zmizení či zbloudění ve štolách pocházejí od jejich kamarádů z odpovídajícího trampu. Dokonce se nikdo ze ztrativších se, ani jeho mrtvé tělo, nikdy nenašel. To je stejně tajemnou záhadou, jako když se od dávných dob, od chvíle přírodní katastrofy dělo, že se při zvolání: „Hagene, ozvi se!“ téměř pokaždé zřítily ze skal kameny obrovských rozměrů a jejich pády vždy doprovázel šílený řev střídající se s podivným smíchem, který připomínal zpěv lelka. Ze všeho nejzáhadnější na spadlých balvanech bylo, že mnohé kusy skály, svou vahou dosahující často i desítek kilogramů, pocházely podle geologického složení horniny z míst vzdálených až několik kilometrů. Nikdy nikdo nevypátral, kam mohli neuvážliví odvážlivci, kteří zazvonili ve štole na jeskynní zvon, v zasypaných a tím i neprůchodných chodbách, zmizet. Kdo ví – vždyť Malá Amerika je opředena celou řadou dalších legend, než je tato o Hansi Hagenovi, například o utajené podzemní laboratoři, která byla připravována Hitlerovou armádou pro vývoj a výrobu nové plazmatické zbraně. Kdo může s jistotou existenci takových prostor v podzemí za stěnami štol a jeskyní nebo ještě mnohem hlouběji vyloučit? Tím spíše, že podobné prostory Hitlerem připravovány i na jiných místech byly objeveny – mnohdy i s částečným vybavením? O dnes všeobecně známém Štěchovickém archivu v oblasti Hradištka pod Medníkem se ví, že skutečně existuje – a přece nebyl dodnes nalezen. Kam a do jakých dalších prostor se tedy mohl zatoulat či prohrabat Hans Hagen za léta a desetiletí života stráveného v důlních i přírodních chodbách Malé Ameriky, a nepochybně i Velké Ameriky? U Modlitebny, na konci svahem ohraničeného prostoru, byl nesčetněkrát viděn večer a v noci, někdy i ve velkém denním zamračeném šeru, podivný jev, který jen posiloval úvahy a polemizování o Hitlerově laboratoři. Objevovalo se cosi, co se nedalo přesněji popsat či definovat, cosi vyvěrajícího ze země jako pára nebo snad světélkující plyn, měnící zvláštní podivnou plápolavostí své tvary. Při normálním světle či ve svitu baterek však nic vidět na tom místě nebylo – kromě listí a hlíny. Podobné úkazy byly prý viděny i v Hagenově štole, dokonce často v mnohem větších rozměrech. Nejen zazvonění na jeskynní zvon, ale i známé zvolání na Hagena je do dnešních dnů pořád stejně nebezpečné. Pořád, i po tolika desetiletích, se občas ozývá z lesů kolem Malé Ameriky divý řev či smích podobný zpěvu lelka, lámající se o stěny okolních roklí. Po zvolání: „Hagene, ozvi se!“ i dnes pořád ještě někdy padají ze skalních stěn kameny. Mohlo by to snad být i ozvěnou – nebýt ovšem takovéto pády kamenů následně provázeny řevem nebo smíchem, někdy i slyšením někoho utíkat. Dnes s jistotou vím, že bych se sotva odvážil voláním na Hagena provokovat dávné, tajemné legendy tohoto kraje, opředeného mnoha mýty, pověstmi, ale i skutečnými událostmi. Nerozvážní odvážlivci a riskující dobrodruhové, nedá-li vám to a považujete-li to za nutné, až budete někdy v okolí Malé Ameriky na trampu, můžete zkusit zavolat onu známou výzvu a mocný vládce – čas, nesoucí legendu o Hansi Hagenovi po celá desetiletí od ohně k ohni, od jeskyně k jeskyni, od party k partě, od jednoho trampského pokolení k druhému, vám odpoví:

„Slyšeli jste padat kameny?
Právě se odehrálo něco mezi nebem… a… zemí!“

HaZa

Zdroj technických informací : spolek Hagen Mořina s.r.o